Anglický básník jeden z největších a nejvlivnějších tvůrců evropského romantismu, nezkrotný bouřlivák v osobním i společenském životě. Se zarputilou tvrdošíjností dovedl nejen hájit vlastní nezávislost, ale neváhal vystupovat ani proti politickému útlaku a bojovat i za práva druhých národů; pomáhal italským revolucionářům a zemřel na revmatickou horečku, když se v čele dobrovolníku vypravil na pomoc proti osmanské nadvládě.

Byronův životní romantismus se promítl i do jeho tvorby. V autobiograficky pojatém titulním hrdinovi eposu Childe Haroldova pouť vykreslil postavu melancholického a zklamaného samotáře, jenž syt života i jeho radostí vzdorně bloudí ze země do země a nikde nenachází klid.

Povzbuzen nadšeným ohlasem, jejž dílo vyvolalo, vytvořil vzápětí několik lyricko - epických básnických povídek z tajuplného orientálního prostředí a v nich typ revoltujících hrdinů, kteří se bouří proti světu, tyranii nebo konvencím. Zejména povídky Džaur (1813), Korzár (1814) a Lara (1814) učarovaly šířícímu se romantickému hnutí v Evropě a byronismus (hluboce prožívaný rozpor svobodomyslného jedince se skutečností světa, ústící v tragicky hrdinském gestu vzpoury nebo světobolu) poznamenal alespoň na čas dílo jeho největších představitelů včetně našeho K. H. Máchy.

Odbojnost hrdinů filosofických veršovaných dramat Manfred (1817) a Kain (1821) vrcholí tragickou titánskou vzpourou proti světovému řádu i Bohu, kdežto v nedokončeném komickém eposu Don Juan (1818 - 24) slouží romantická dobrodružství titulního hrdiny jako základ vtipné společenské satiry.